Otec Richard zdůrazňuje, že zlo se často maskuje jako dobro, a tím ospravedlňuje nesmírnou nespravedlnost:
Svět (nebo “systém”, jak říkáme dnes) je úkrytem nevědomí nebo mrtvosti, jak říká Pavel. Tomáš Akvinský i C. S. Lewis učili, že triumf zla zcela závisí na maskování. Naše ego ho musí vidět jako nějakou formu dobra a ctnosti, abychom mu mohli uvěřit.
Pokud zlo závisí na “dobrém” převleku, jsou kulturní ctnosti a náboženství nejlepšími zástěrkami ze všech. Představitelé náboženství i říše se spolčili na Ježíšově vraždě (Mt 27,1-2). V Lukášově evangeliu si Herodes a Pilát Ježíše jen předávali sem a tam a potvrzovali, co ten druhý řekl (L 23,12). Křesťané byli varováni, že nejvyšší patra moci mohou být a pravděpodobně budou ovládána zlem.
Existuje na světě kultura, která by nefungovala podle tohoto receptu? Právě to má Pavel na mysli, když jmenuje “svět” (který já nazývám “systém”) jako jeden ze zdrojů zla. To, co už Pavel alespoň intuitivně rozpoznal, je, že je téměř nemožné, aby nějaké společenské uskupení bylo korporativně nebo důsledně nesobecké. Musí udržovat a prosazovat především sebe sama, a to prakticky za každou cenu – obětuje dokonce i svou vlastní deklarovanou etiku a morálku. Pokud to nevidíme, může to odhalit hloubku převleku institucionalizovaného zla.
Vezměme si náboženské odůvodnění “doktríny objevů”, která pomohla ospravedlnit dobytí Ameriky a obchod s africkými otroky. Mark Charles a Soong-Chan Rah píší:
Doktrína [objevů] vznikla na základě řady papežských bul z patnáctého století, což jsou oficiální dekrety papeže, které mají plnou váhu jeho církevního úřadu…..
[V roce 1493] vydal papež Alexandr VI. papežskou bulu Inter Caetera … [která] nabízela duchovní potvrzení pro evropské dobývání, “aby v naší době byly zvláště katolická víra a křesťanské náboženství vyvýšeny a všude se rozmnožily a rozšířily”.
[Tato doktrína] dávala teologické povolení k tomu, aby se evropské tělo a mysl považovaly za nadřazené neevropským tělům a myslím. Doktrína vytvořila … identitu afrických těl jako méněcenných a hodných pouze podřízení; také odsunula identitu původních obyvatel “objevené” země do role outsiderů, kteří jsou nyní ve své vlastní zemi nevítaní.
Richard pokračuje:
Zlo nachází své téměř dokonalé maskování v tichých skupinových dohodách, když se jeví jako osobně výhodné. Taková nevědomá “mrtvost” se bude podle mého názoru projevovat v každé době. Proto nemohu slovo “hřích” zcela zavrhnout. Pokud nevidíme skutečnou podobu zla nebo nerozpoznáme, jak se na něm plně podílíme, bude nás plně ovládat, a přitom nebude ani v nejmenším vypadat jako hřích. Nebyl by lepší popis něco jako “dohodnutý klam”? Jako izolovaní jedinci ho nemůžeme rozpoznat ani překonat, většinou proto, že ho drží pohromadě skupinový konsenzus.
