Hlavní herezí západních církví je to, že z velké části změnily samotný význam víry v její pravý opak. Pravá víra zahrnuje nevědět a dokonce ani nepotřebovat vědět, ale my jsme z víry udělali víru vyžadující vědět a trvající na tom, že víme! Brilantně popsaný prvotní hřích nás před tímto pokušením varoval hned na začátku.
Náš příběh o prvotním hříchu lidstva slyšíme v Genesis 2. Ale tento hřích, jak jsme ho nazvali, ve skutečnosti vůbec nevypadá jako hřích. Ve skutečnosti se touha po poznání jeví jako ctnost. Nepřemýšleli jste o tom někdy? “Můžete sice jíst ze všech stromů v zahradě, ale ze stromu poznání dobrého a zlého nesmíte jíst” (Genesis 2,16-17). Proč by to měl být hřích? Vždyť to zní jako dobrá věc!
V semináři jsme tomu říkali morální teologie. Jedli jsme keře ze stromu poznání dobra a zla a snažili se rozhodnout, kdo je dobrý a kdo špatný. Na dalších úrovních se naše poznání bohužel zdokonalilo a dokonce vytvořilo právě tu soudcovskou mysl, před kterou nás Ježíš přísně varoval (viz Mt 7,1-2).
Když se řídíme svými soudy, málokdy dojde k lásce. Náboženství je téměř vždy zkažené, když mysl, která potřebuje o všem vynášet morální soudy, je namísto služebníka pánem.
Někteří by si mohli myslet, že právě v tom spočívá celý smysl křesťanství: mít možnost rozhodovat o tom, kdo půjde do nebe a kdo ne, kdo je svatý a kdo nesvatý. Je to mnohem spíše snaha o ovládání než hledání pravdy, lásky nebo Boha. Souvisí to s egem, které potřebuje všechno zaškatulkovat, aby si dodalo pocit “já vím” a “já to mám pod kontrolou”.
Bůh asi věděl, že se náboženství vydá tímto směrem. A tak Bůh řekl: “Nedělej to. Nejezte ze stromu poznání dobrého a zlého.” A tak se stalo. Bůh se nás snaží uchránit před touhou po jistotě, před přílišnou potřebou vysvětlení, řešení a odpovědí. Upřímně řečeno, tyto věci znemožňují biblickou víru.
Zdá se, že Bůh žádá lidstvo, aby žilo uvnitř kosmické pokory. V tomto stavu, místo abychom trvali na rozdělování skutečnosti na dobrou a špatnou, snášíme nejednoznačnost, rozporuplnost a porušenost všech věcí. Je to náš vrcholný akt solidarity s lidstvem a se světem.
Když je nám dovoleno označit určité osoby za “špatné”, téměř vždy následuje pronásledování, obětní beránci a násilí. Když se příliš snadno domníváme, že patříme k “dobrým” lidem, žijeme do značné míry v iluzi a předsudcích. Říkám to jako věřící člověk, ale náboženství bylo ospravedlněním velkého dílu násilí v lidských dějinách. Bůh chtěl právě toto násilí už na počátku podkopat.
