To, že používáte Písmo, a to i způsobem, který potvrzuje Boha, neznamená, že používáte Písmo pro život a lásku, růst a moudrost – a pro dobro Boha nebo druhých. – Richard Rohr: Číst Bibli jako Ježíš
“Hermeneutika” je jednoduše metodologie výkladu Bible. Pokud nemáme jasnou hermeneutiku neboli “čočku”, můžeme jakýkoli text podřídit momentálnímu rozmaru. To je jeden z důvodů, proč velká část světa nebere křesťany vážně. Lidé viděli, že používáme Písmo libovolným způsobem, abychom vyjádřili to, co jsme se už rozhodli vyjádřit!
Vilém z Ockhamu (přibl. 1285 – přibl. 1349), středověký františkánský učenec, zastával myšlenku odstřihnout se od všech přílišných racionalizací a teorií. Tato myšlenka se stala známou jako „Ockhamova břitva”. Nejlepší odpověď je pravděpodobně ta nejjednodušší. Vím, že to s sebou nese i mnohá nebezpečí, ale v tomto případě si myslím, že zjistíme, že Ockhamova břitva by mohla křesťanství velmi dobře oholit.
Moje jednoduchá hermeneutika a břitva zní takto: Měli bychom používat Písmo tak, jak to dělal Ježíš. Říkám tomu Ježíšova hermeneutika. Historicky křesťané říkali, že celou Bibli je třeba vykládat „ve světle Ježíše”, ale chápali jsme to sebestředně, falešně jsme se domnívali, že křesťanství vytěsnilo judaismus, a tím ho učinilo irelevantním a pouhým „starým” zákonem. Šli jsme tak daleko, že jsme předpokládali, že Mojžíš a Izajáš byli jen předskokany Ježíše. To není čestné, není to pravda a není to ani spravedlivé vůči Ježíši. On na jejich moudrosti stavěl, místo aby si myslel: „Ukazují na mě!”. Musíme provést toto jasné myšlenkové přepnutí.
Ježíš je ideálním vzorem jako ten, kdo:
– Ctí svou vlastní náboženskou tradici, kdykoli je to možné, a zbytečně proti ní neútočí.
– Ignoruje (nebo se dokonce staví proti) části vlastního Písma, které byly jakkoli trestající, imperialistické, vylučující nebo jako takového představovaly Boha.
– Jasně dochází k závěru, že text směřuje k inkluzivitě, milosrdenství a spravedlnosti. Ty Ježíš vnímá jako jasný záměr a dílo svého Boha JHVH.
V tomto smyslu skutečně vykládáme Bibli „v Ježíšově světle”, ne proto, abychom dokázali, že je synem Božím, ale abychom se řídili jeho hermeneutikou či optikou!
Ježíšova hermeneutika nám poskytuje šablonu pro pasáže, které můžeme ignorovat (Cituje někdy Jozueho nebo Soudce nebo se na ně odvolává?), se kterými můžeme otevřeně nesouhlasit nebo je vylepšovat („Mojžíš vám to dovolil jen kvůli tvrdosti vašeho srdce.” – Mt 19,8), které je třeba chápat jako základ pro další poselství („Zákon říká, já říkám” – šestkrát opakovaně v Mt 5,21-48), a šablonu pro to, co lze jasně vyvodit z toho, kam směřuje oblouk milosti a dějin.
