Naše “naslouchání Božímu slovu a jeho zachovávání” je skvěle ilustrováno tím, co se zdá být pro Ježíše ústřední metaforou: “Znamením Jonáše” (Lk 11,29-30). Říká, že je to jediné znamení, které dá! (Zpozorněte, hledači zázraků, zjevení a uzdravení).
Zdá se, že je ochoten urazit “ještě větší” dav, který stojí před ním, a říká, že je to “zlé pokolení, které chce znamení”, což bych se sám určitě bál říci. Přesto je jasné, že Ježíš nyní objasňuje jádro svého poselství, tajemství víry. Augustin ho později nazval “velikonočním tajemstvím” a slaví se při každé eucharistii: “Kristus zemřel, Kristus vstal z mrtvých, Kristus přijde znovu.”
Bez Jonášova znamení – vzoru nového života pouze skrze smrt (“v břiše velryby”) – zůstává křesťanství do značné míry impotentní ideologií, dalším způsobem “vítězství” namísto bolesti víry. Nebo se stává jazykem vzestupu – namísto zrádné cesty sestupu -, který charakterizuje Jonáše, Jeremiáše, Jóba, Jana Křtitele a Ježíše. Po Ježíši jsme my křesťané používali metaforu “cesta kříže”, i když se z ní bohužel stalo “to, co Ježíš udělal, aby nás zachránil” – neboli negativní teologie vykoupení – namísto nezbytného vzoru, který je vykupitelský pro nás všechny. Ježíš se stal kosmickým řešitelem problémů místo učitele cesty.
Tato jediná velká cesta byla uctívána i v tradicích východních náboženství: Šiva, hinduistický bůh destrukce a regenerace. Vzor Jonáš-Job-Ježíš byl pro obyvatele Západu těžko rozpoznatelný a přijatelný, protože my jsme vždy na vzestupu a v neustálém pokroku. Jonášovo znamení je však jádrem věci.
Thomas Merton (1915-1968) v knize Znamení Jonáše píše o univerzální symbolice Jonášova příběhu, která se zjevuje v dětské představivosti:
Bratr Jan z Boha dostal od jedné sestry ze školy kdesi v Milwaukee…. spoustu dětských obrázků. Na většině z nich byl Jonáš ve velrybě nebo v její blízkosti. Jsou to jediná skutečná umělecká díla, která jsem za deset let od svého vstupu do Getseman viděl. Ale napadlo mě, že tyto moudré děti kreslí obrázky svého vlastního života. Věděly, co se skrývá v jejich vlastním nitru. Dávaly to všechno na papír dřív, než měly šanci vyrůst a zapomenout. Dokazovaly … že v samotné lidské přirozenosti je něco, co očekává Vykupitele a vzkříšení z mrtvých. Jonášovo znamení je vepsáno do naší bytosti. Není divu, že tomu tak je, když celé stvoření je pozůstatkem Stvořitele, ale zároveň obsahuje, všude vepsané, v symbolech, ekonomii našeho Vykoupení.
