Pravý vzorec proměny?

Richard Rohr (*1943) je františkánský kazatel a spisovatel. V roce 1987 založil v v Albuquerque ve státě Nové Mexiko, USA, Centrum pro akci a kontemplaci (www.cac.org). V našem nakladatelství vyšly Rohrovi čtyři knihy – dvě větší – Božský tanec a Univerzální Kristus – a dvě menší – Číst Bibli jako Ježíš a Svět, tělo a ďábel. Ještě v tomto roce vyjde další titul – v originále The Wisdom Pattern. Následující ukázka je z knihy Univerzální Kristus (pro zájemce o hlubší videoinformaci o knize viz např. video níže, kde Rohr knihu představuje).


„Křesťanství i buddhismus říkají, že pravým vzorcem proměny, pravým vzorcem, který spojuje, pravým životem, který nám Realita nabízí, není odvrácená smrt, ale smrt transformovaná. Jinými slovy, jediným věrohodným vzorcem duchovní proměny je smrt spolu se vzkříšením. Křesťané se učí přijímat utrpení, protože Ježíš nám řekl, že musíme „nést kříž“ s ním. Buddhisté přijímají utrpení, protože Buddha zcela narovinu řekl, že „život je utrpení“, ale skutečným cílem je před naštvaným utrpením plným různých projekcí zvolit utrpení poučené a nezbytné. V tom byl Buddha duchovní génius a my křesťané bychom se od něho a jeho vyzrálých vyznavačů mohli hodně naučit. Pro křesťany je samozřejmě cílem Boží láska, a ne překonávání utrpení. Ale podívejte, kolik je mezi buddhisty nesmírně soucitných lidí.
Obě skupiny tvrdí, že smrt a život jsou dvě strany téže mince a že člověk nemůže mít jedno bez druhého. Pokaždé, když nabídnete odevzdání se, pokaždé když důvěřujete umírání, je vaše víra přivedena na hlubší úroveň a vy tam dole objevujete Větší já. Rozhodnete se, že se nebudete ve frontě tlačit dopředu, a na jejím konci vás potká něco mnohem lepšího. Vypustíte svou narcistickou zlost a zjistíte, že se začínáte cítit mnohem šťastněji. Rezignujete na svou potřebu kontrolovat partnera a váš vztah konečně rozkvete. Ale pokaždé je to volba – a pokaždé je to jakési umírání.
Mystikové a velcí svatí se naučili tomuto vzorci důvěřovat a přijímat ho a často v podstatě říkali: „Co vůbec jsem umíráním ztratil?“ Nebo vezměte Pavlův slavný výrok: „Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk“ (Filipským 1:21). Dnes už týž univerzální vzorec odhalují dokonce i vědecké studie, včetně studií prožitků těch, kdo se ocitli na samém kraji smrti. Věci se mění a rostou tím, že umírají do nového stavu, ale pokaždé je tu riziko. „Bude to tentokrát fungovat?“ ptáme se vždycky. Mnohé akademické obory dospívají – každý svou vlastní cestou – ke shodě v tom, že na každé úrovni na tomto světě dochází k neustálému plynutí ztráty a obnovy. Podle všeho je to vzorec veškerého růstu a evoluce. Být živý znamená poddat se tomuto nevyhnutelnému proudění. V každém atomu, v každém lidském vztahu a v každé galaxii se uplatňuje týž vzorec. Domorodci, autoři hinduistických textů, Buddha, Mojžíš, Mohamed a Ježíš to viděli už záhy v lidské historii a označovali to jako jakési „nezbytné umírání“.
Jestliže tento vzorec platí, pak platí všude a odjakživa. Tento pohled se neobjevil teprve před dvěma tisíci lety. My všichni jsme na cestě a všichni se nakonec musíme každý svým vlastním způsobem naučit nechat jít něco menšího, aby se mohlo stát něco většího. Ale to není náboženství – to je naprosto očividná pravda. Tak funguje Realita.“

– úryvek z knihy Univerzální Kristus


Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nákupní košík
Přejít nahoru