Jsem šťastný, že znám knihu Buddhismus pro začátečníky od Thubten Chodronové. Tato kniha je napsána především pro ty, kteří chtějí porozumět základním buddhistickým principům a začlenit je do svých životů. Možná bude užitečné, když zde řeknu několik slov o tom, jak by měli k buddhismu přistupovat. Na začátku by měl být člověk skeptický, klást otázky a ověřovat si učení prostřednictvím vlastního porozumění. Díky tomu může člověk učení důvěřovat a spolehnout se na ně. Tento postup navrhoval svým následovníkům sám Buddha, a to proto, aby nepřijímali jeho učení pouze na základě respektu a víry, ale po důkladné analýze. Proto je důležité vědět, že hlavním hybatelem víry je přemýšlení o důvodech. To podporuje přesvědčení a pomáhá rozvíjet skutečnou praxi. Když člověk stále víc a víc o těchto důvodech přemýšlí, zvyšuje se tím jistota, a to na oplátku sytí zkušenost – praxi a díky tomuto propojení se víra upevní.
– Jeho Svatost čtrnáctý dalajlama
Jednoduše řečeno, podstatou učení je vyhnout se tomu, abychom škodili druhým, a naopak jim co nejvíce pomáhat. Dalším možným způsobem, jak vyjádřit podstatu Buddhova učení, je následující často citovaný verš:
Upustit od negativních činů,
vytvořit dokonalou ctnost,
podmanit si svou mysl.
To je Buddhovo učení.
Tím, že upustíme od negativních činů, jako je zraňování druhých, od neužitečné motivace, kterou je například hněv, lpění a uzavřenost mysli vůči jiným názorům, přestaneme škodit sobě i druhým. Vytvářením dokonalé ctnosti rozvíjíme prospěšné postoje, jako jsou vyrovnanost, láska, soucit a radost, a jednáme konstruktivně. Podmaníme-li si svoji mysl a pochopíme skutečnost, můžeme za sebou nechat všechny falešné projekce, a tím dosáhnout klidu a pokoje.
Pdstatu Buddhova učení lze též vysvětlit pomocí Čtyř vznešených pravd: pravdě o utrpení, příčině utrpení, konci utrpení a cestě, jež k tomuto konci vede. Když Buddha mluvil o utrpení, měl tím na mysli, že zažíváme věci a situace, které nám nepřinášejí uspokojení. Dokonce i štěstí, které zažíváme, jednou skončí, a proto je pro nás tato situace neuspokojivá. Příčiny našich problémů nespočívají ve vnějším prostředí a v lidech, kteří se v něm pohybují, ale v naší vlastní mysli.
Právě tyto rušivé postoje a negativní emoce, jako jsou lpění, žádostivost, hněv a nevědomost, jsou skutečným zdrojem našeho neštěstí. Vzhledem k tomu, že tyto postoje a emoce vycházejí z našeho mylného chápání povahy skutečnosti, můžeme je ze své mysli odstranit. Díky tomu spočineme v blaženém stavu nirvány, v němž neexistují žádné neuspokojivé zkušenosti ani jejich příčiny. Je tu cesta, jež vede k uvědomění si pravé skutečnosti a k posílení našich dobrých vlastností. Buddha tuto cestu popsal a my po ní dokážeme jít.
Tato cesta bývá rozdělována do tří druhů cvičení: 1. cvičení v mravnosti, 2. cvičení v meditativním upevnění a 3. cvičení v moudrosti. V prvním případě jde o to, být dobrým člověkem, který dobře funguje ve společnosti a žije v souladu s ostatními. To nám umožňuje cvičení v mravnosti. Vzhledem k tomu, že naše činy a naše mluva budou díky této praxi klidnější, můžeme přistoupit ke zkrocení mysli osvojením si jednobodové koncentrace nebo cvičením v meditativním upevnění. Tak můžeme přetnout kořen utrpení, kterým je nevědomost spočívající v klamném vnímání skutečnosti, a proto je dál rozvíjeno cvičení v moudrosti, abychom mohli vnímat skutečnost takovou, jaká je.
Tyto tři druhy cvičení lze dále rozdělit do osmidílné vznešené stezky. Mravnost zahrnuje: 1) správnou mluvu – pravdivou, laskavou a vhodnou řeč, 2) správné konání – činy, které nepoškozují ostatní, a 3) správné živobytí: získání živobytí, jako je jídlo, oblečení a tak dále poctivými prostředky, které neubližují ostatním. Cvičení v meditativním upevnění zahrnuje: 4) správnou snahu – úsilí, jež má vést k vyrovnání rušivých postojů a negativních emocí prostřednictvím meditace, 5) správnou bdělost – zvládnutí dvou extrémů v naší meditaci, a to přílišné ochablosti a přílišného vzrušení, 6) správné soustředění (samádhi) – mysl, která dokáže udržet svou pozornost pevně zaměřenou, a to na ctnostné předměty. Cvičení v moudrosti zahrnuje: 7) správné chápání – pochopení a vhled do pomíjivosti a prázdnoty všech jevů a 8) správné myšlení – mysl, která může objasnit cestu ostatním a je motivována přáním, aby se mohli osvobodit od utrpení.
Podstata buddhistické cesty je také obsažena ve třech hlavních aspektech cesty, jimiž jsou: 1. odhodlání osvobodit se, 2. altruistické zaměření (bódhičitta) a 3. moudrost uvědomující si skutečnost. Zpočátku musíme být odhodláni osvobodit se od zmatku, který vzniká díky našim problémům a jejich příčinám. Když pak vidíme, že i jiní lidé mají problémy, můžeme rozvíjet altruistický záměr, a to stát se také buddhou, protože díky tomu budeme schopni druhým nejúčinněji pomoci. A k tomu potřebujeme rozvíjet moudrost, která chápe pravou podstatu nás samých i ostatních jevů a odstraňuje všechny falešné projekce.
Co je cílem buddhistické cesty?
Buddhistická cesta nás vede k objevení stavu trvalého štěstí pro sebe a další bytosti tím, že se osvobodíme z cyklické existence, koloběhu neustále se opakujících problémů, které zažíváme v současném životě. Rodíme se a umíráme díky vlivu nevědomosti, rušivých postojů a jimi ovlivněných činů (karma). I když všichni chceme být šťastni a pořádně se nadřeme, abychom získali věci, které nám dělají radost, nikdo nebývá se svým životem zcela spokojen. A i když všichni toužíme žít v klidu a bez problémů, problémy zkříží naši cestu bez našeho přičinění. Lidé mohou zažívat ve svých životech mnoho dobrých věcí, ale když s nimi mluvíme více než pět minut, začnou většinou vyprávět o svých problémech. My všichni, kteří se nacházíme v obdobné životní situaci a kteří jsme se buddhy ještě nestali, jsme v buddhistických textech označováni jako „vnímající bytosti“.
Základní příčinou cyklické existence je nevědomost: nerozumíme tomu, kdo jsme, proč existujeme nebo jak existují ostatní jevy. Nevědomi si své vlastní nevědomosti, vytváříme si fantazie o tom, jak věci okolo nás a my sami existujeme. Přemýšlíme o sobě a světě kolem sebe tak, jako kdyby všichni a všechno mělo nějakou vlastní vnitřní existenci a existovalo nezávisle, samo o sobě. Tím vzniká lpění, postoj, který vede k přehánění dobrých vlastností osob a věcí a přikládání dobrých vlastností tam, kde ve skutečnosti nejsou, takže pak na těchto lidech a věcech lpíme v domnění, že nám přinesou skutečné štěstí. Když věci nefungují tak, jak jsme očekávali či jak jsme si přáli, nebo když něco překáží našemu štěstí, začneme se zlobit. Tyto tři základní rušivé postoje – nevědomost, lpění a hněv – vedou k celé řadě dalších, jako jsou žárlivost, pýcha a zášť. Tyto postoje nás pak motivují jednat, mluvit nebo myslet. Takové činy zanechají otisky v naší mysli, a tím ovlivňují to, co budeme zažívat v budoucnosti.
Z cyklu znovuzrození se můžeme osvobodit, získáme-li moudrost uvědomující si prázdnotu a uvědomující si „ne-já“. Tato moudrost je založena na hlubokém uvědomění si toho, že neexistuje pevná a nezávislá podstata nás samých, druhých lidí ani čehokoli, co existuje. Tímto uvědoměním odstraníme veškerou nevědomost, rušivé postoje, negativní emoce a zastavíme příjem všech mylných informací, tím tedy i činy vytvářející negativní karmu. Stav osvobození se nazývá nirvána. Všechny bytosti mají potenciál dosáhnout osvobození, stavu trvalého štěstí.
Co jsou to tři klenoty?
Co to znamená přijmout útočiště u tří klenotů?
Tři klenoty jsou Buddha, dharma a sangha. Buddha je ten, kdo očistil svou mysl ode všech nečistot, rušivých postojů, negativních emocí a jejich zárodků. Buddha také rozvinul všechny dobré vlastnosti, jako jsou například nepodmíněná láska a soucit, hluboká moudrost a schopnost vést druhé. Dharma je „preventivní opatření“, které nás drží stranou od problémů a utrpení. Dharma zahrnuje Buddhovo učení a jeho praktikování vede k prospěšnému stavu mysli. Sangha je tvořena bytostmi, které získaly přímé nepojmové chápání skutečnosti. Slovem sangha se ale také někdy označuje společenství lidí, kteří praktikují Buddhovo učení, ale tato sangha není ta, u níž hledáme útočiště, jde pouze o zvykové označení.
Náš vztah ke třem klenotům je podobný stavu nemocného člověka, který hledá pomoc u lékaře, léku a zdravotních sester. Trpíme vlivem různých neuspokojivých okolností ve svém životě. Buddha je jako lékař, který správně stanoví příčinu našich obtíží a předepisuje příslušný lék. Dharma je naše skutečné útočiště, je lékem, který vyléčí naše problémy a jejich příčiny. A díky pomoci, které se nám na naší cestě dostává, je sangha obrazně něco jako sestry či pečovatelky, které nám pomáhají při užívání léku.
Přijmout útočiště znamená bezvýhradně se spoléhat na tři klenoty, a tím ovlivnit směřování svého života. Přijetí útočiště neznamená, že se pasivně ukrýváme pod ochranou Buddhy, dharmy a sanghy. Jedná se spíš o aktivní proces, v němž se ubíráme směrem, který nám tyto tři klenoty ukazují, a tak zlepšujeme kvalitu svého života.
Když lidé přijmou útočiště, vyjasňují si tím pro sebe, jakým směrem se ve svém životě budou ubírat, kdo je bude vést a kdo je na jejich cestě bude doprovázet. To odstraňuje nerozhodnost a zmatek vyplývající z nejistoty ohledně jejich duchovní cesty. Někteří lidé jako kdyby stáli za výlohou se spiritualitou a vybírali si: v pondělí používají krystaly, v úterý si vyberou channeling, ve středu praktikují hinduistické meditace, ve čtvrtek se věnují hathajóze, v pátek mají holistické léčení, v sobotu buddhistickou meditaci a v neděli si vykládají tarotové karty. Učí se hodně o mnoha věcech, ale jejich lpění, hněv a okleštěná mysl se příliš nemění. Přijmout útočiště znamená jasně se rozhodnout, co je naší hlavní cestou. Nicméně je také možné se prakticky věnovat Buddhovu učení a těžit z něho, aniž bychom museli přijmout útočiště nebo se stali buddhistou.
Musíme se stát buddhisty, abychom mohli uskutečňovat to, co Buddha učil?
Ne. Buddha předal širokou škálu pokynů, a pokud nám některé z nich pomáhají žít lépe, vyřešit své problémy a stát se laskavějšími, pak není třeba nazývat se buddhisty. Cílem Buddhova učení je obohatit nás, a pokud nám uvedení některého z pokynů do praxe pomáhá žít více v míru sami se sebou a s ostatními, tak to je to, co je důležité.
– ukázka z knihy Buddhismus pro začátečníky
Thubten Chodronová je od roku 1977 buddhistickou mniškou, je přímou žačkou dalajlamy a dalších známých učitelů, jako jsou například Cenžab Serkong Rinpočhe a Zopa Rinpočhe, a také dalších tibetských mistrů. Chodronová zdůrazňuje praktické uplatnění Buddhova učení v každodenním životě. A díky tomu, že sama pochází ze Západu, umí velmi dobře vyložit Buddhovo učení právě lidem ze Západu. Je známá svým vřelým, humorným a přehledným přístupem k učení. Přednáší po celém světě, propaguje dialog mezi náboženstvími.
