Zachytávání a skladování dešťové vody

Kniha Praktická permakultura, ze které je následující ukázka, se zabývá základními permakulturními principy, popisuje celý proces designu od zhodnocení pozemku až po celkový projekt a obsahuje i podrobné informace o rostlinách, vodě, odpadu, energii, bydlení, potravinách, zvířatech a strukturách, které v zahradě potřebujete. Obsahuje příklady dobré praxe z různých koutů světa a je to neocenitelný zdroj inspirace, který vám pomůže přeměnit váš pozemek na udržitelný ekosystém.

„Najít to nejlepší místo pro zeleninu, stromy, cesty, domy a vše ostatní je nejdůležitější a tato kniha v tom pomůže. Je inspirací pro začínající i pokročilé designéry trvale udržitelných pozemků.“

– ČESTMÍR HOLUŠA, lektor, permakulturní designér

– ukázka z knihy Praktická permakultura :

Déšť je skvělým zdrojem, pokud máte pro jeho zachycování a využívání vhodnou infrastrukturu. Ve městech a na předměstích dešťová voda odtéká rychle pryč prostřednictvím dešťové kanalizace a různých kanálů. Jedním ze základních prvků permakulturního designu jsou však systémy na zadržování a skladování dešťovky, které mají zabránit plýtvání tímto drahocenným zdrojem.
V nejširším slova smyslu se takové systémy skládají z více součástí, a tak si při designu musíme klást následující otázky:

Zdroje: odkud přichází voda?
Sběr: odkud se voda sbírá – ze střechy, silnice, ulice nebo pramene?
Rozvod vody: když vodu nashromáždíte, jak se rozvádí po systému – trubky, hadice, příkopy, pumpy?
Ukládání: kde se bude zadržená voda ukládat – barely, nádrže, rybníky, cisterny?
Přepad: když dosáhne voda plnou kapacitu zádržného systému, kam půjde dál?
Místa využití: kde budete zachycenou vodu používat – umyvadla, venkovní kohoutek?
Čištění: jak budete použitou vodu čistit?
Recyklace nebo návrat do země: jak se voda dostane zpátky do jiné části systému nebo jak se vrací do půdy?

Tyto otázky si musíte zodpovědět, ať už budete používat jakýkoli systém hospodaření s vodou (dešťovou nebo i bez ní). Pokud nějaká část bude chybět, systém nebude fungovat.

Sběr pitné vody ze střechy

Pokud zachycujete dešťovou vodu ze střechy, abyste ji využili jako pitnou, je zejména důležité zvážit, jaký materiál na střechu použijete, kam odvedete první vlnu spláchnuté vody a jak budete vodu filtrovat. Nejlepším způsobem, jak zjistit, jestli je voda pitná, je udělat rozbor.

Tento dům v Arizoně má některé základní prvky každého systému pro zachytávání srážkové vody: plechovou střechu, odbočku pro první splach a atraktivní nádrž.

Střešní krytina. Na zachycování dešťové vody na pití rozhodně není vhodná asfaltová krytina, protože je pravděpodobné, že se z ní časem do jisté míry vyluhují toxické látky. Plechové střechy bývají nejčistší a plech může mít různou povrchovou úpravu, nejlepší jsou potahované. Pozinkované plechy by však při průtoku vody mohly vylouhovat toxiny. Dřevěné šindele nebo slaměné došky mohou být dobrou volbou, pokud nejsou napuštěny přípravky proti mechu nebo jinými herbicidy. Dobrými materiály pro sběr dešťové vody jsou břidlice a keramické tašky.

Odbočka pro první splach. Na povrchu, ze kterého sbíráte vodu, se hromadí nečistoty, jako třeba zbytky listí, ptačí trus, prach a další. Pokud nepoužíváte odbočku pro první splach, která odvede první vlnu deště někam pryč, když pak začne pršet, všechno smetí se spláchne do vašeho systému. Toto jednoduché zařízení pro střešní a okapové systémy může mít různou formu: existují komerční produkty a také možnosti výroby svépomocí. Odbočky pro první splach lze vyrobit z kusu trubky ve tvaru T a umístit před nádrž. Na ucpání můžete využít pingpongový míček nebo podobný plovák, který vstup pro špinavou vodu po nějaké době uzavře a čistší voda pak může téct do hlavní sběrné nádrže. (Problém možná nastane s táním sněhu, kde bude znečištěné vody víc.)

Filtrace. Pokud shromažďujete vodu na pití, je filtrace zvlášť důležitá. Existuje široká paleta možností, jak vyčistit vodu tak, aby splňovala normy pro pitnou vodu. Můžete využít keramické filtry, reverzní osmózu i UV světlo. Můžete si také vyrobit vlastní pomalý pískový filtr, což je jednoduchá biologická metoda filtrace vody, pokud ji uděláte pečlivě.
Pomalý pískový filtr je vlastně nádoba naplněná pískem, kterou může být dvacetilitrový kbelík stejně jako obří systém sloužící celé komunitě. Čím větší systém, tím více vody je schopen za danou dobu přefiltrovat. Přitékající voda dopadá na povrch písku, kde dělá svou práci vytvořená vrstva mikroorganismů. Jak voda protéká dál, je filtrována vrstvou písku. Když dosáhne dna, může odtékat ven relativně čistá. Základním požadavkem je, že odtoková trubka musí být níž než přítoková. Tento základní systém by měl eliminovat 99 procent biologického materiálu, který by mohl být škodlivý. Pokud máte složitější systém nebo se jedná o filtraci pro větší množství lidí, můžete si najmout na pomoc odborníka.

Permakulturistka Penny Livingston-Starková představuje ve svém domě v Bolinas v Kalifornii pomalý pískový filtr na čištění dešťové vody.

Možnosti skladování

Pro skladování vody připadají v úvahu barely, nádrže, cisterny a rybníky. Všechno lze pořídit v různém provedení a velikosti. Většinou vám ve výběru pomůže prostor, který máte k dispozici, nebo rozpočet.
Když budete zvažovat, jak velké množství vody skladovat, vzpomeňte si, jak málo lidí si kdy stěžuje na to, že má příliš mnoho vody. Odpovědi na následující otázky vám pomohou vybrat velikost systému, který pro své účely potřebujete.

Kolik vody můžete zadržet? To se dá vypočítat jednoduše: vynásobíte průměrné roční srážky v milimetrech plochou, ze které budete vodu zachycovat, a dostanete počet litrů za rok. Například pokud byste žili někde, kde spadne ročně 600 mm srážek, a plocha vaší střechy je asi 10 m2, můžete za průměrný rok zachytit 60 hektolitrů dešťovky.
Kolik vody potřebujete? Budete muset udělat nějaký odhad, abyste to určili, a měli byste oddělit pitnou vodu od vody na zalévání.
Jaká je nejdelší doba, kterou můžete přečkat bez deště? Jinými slovy, jak dlouho by vám vaše zásoby dešťové vody měly vydržet?
Jaký je váš plán? Chcete se zcela odpojit od veřejného vodovodu? Nebo chcete používat dešťovou vodu jen na splachování?

Možnosti skladování vody:

Plastové nádrže různých velikostí a barev. Je dobré vybrat si tmavší barvu kvůli světlu a jako prevenci růstu řas.
Kovové cisterny jsou často válcovitého tvaru a dražší, ale déle vydrží a vypadají lépe než plast.
Železobetonové nádrže, což je mix betonu a tyčové oceli, jsou skvělé pro velké systémy, ale náročné na vybudování.
Úzké nádrže jsou stále populárnější ve městech, kde je omezený prostor. Jsou mnohem dražší než zemědělské barely, ale v některých případech mohou plnit funkci přepážky nebo zdi.
Kromě těchto konstrukčních možností existuje také možnost skladovat zachycenou vodu přímo v zemi díky vsakovacím strategiím a mulčování.

Systém barelů na dešťovku

Záleží sice na vašich potřebách, ale vždycky je dobré zachycovat vody co nejvíc, pro případ nouze. Než navrhnete nákladný a složitý systém hospodaření s vodou, zkuste to v malém. Pro začátek je jako první krok, na kterém můžete dál stavět, dobrým řešením jednoduchý barelový systém.
V systému, který zde popisujeme, teče voda z okapu přímo do čisté nové plastové popelnice s hrubým filtrem na zachycování nečistot. Tento hrubý filtr, který by se měl snadno čistit, je často jen okenní síť proti mouchám pevně přetažená přes otvor. Aby mohla být zásoba větší, jsou na tuto popelnici napojeny dvě další. Je důležité, aby propojení bylo dobře utěsněno a co nejníže, tak aby se obě nádrže naplnily současně. Takto můžete propojit tolik nádrží, kolik budete chtít, abyste zvýšili celkovou kapacitu systému. Vypouštěcí kohout může být na jedné nebo obou nádržích a měl by být co nejníže. Bez čerpadla a dodatečné filtrace můžete tuto vodu používat na zavlažování nebo jinde venku. I tuto vodu však lze v případě nouze vyčistit.

Tato pomalovaná plastová nádrž ve škole v Portlandu v Oregonu dodává vodu pro školní zahradu a slouží jako demonstrace zachytávání dešťové vody.

Plastové popelnice se umisťují na trochu vyvýšené místo, tak aby gravitační síla dodávala vodě na tlaku. Mohou být umístěny na dlažbu, cihly, palety nebo jiné struktury, jen nesmíte zapomínat na jejich hmotnost, až budou naplněné. Přepad se umístí nahoru na jednu z nádrží. Je důležité ujasnit si předem, kam přetékající voda poteče, aby vás to pak nezaskočilo. Může to být dešťová zahrada nebo vsakovací svejl, nebo ji můžete nasměrovat zpět do jiného systému pro srážkovou vodu na pozemku.

Jednoduchý dešťový barel je dobrým začátkem pro zachytávání dešťové vody. Tady je barel nabarven stejnou barvou jako dům a jeho přepad vede do přepadu vody pod terasou, kde se dál ukládá do staré vodní postele.

Integrovaný vodní systém založený na gravitaci

O krok dál než systém barelů na zadržování dešťovky jde plně integrovaný gravitační vodní systém, který je nejefektivnější a nejodolnější. Když je každá jeho složka ve správné výšce, využívá tento systém gravitaci k přemísťování vody tam, kde jí je třeba. Funguje dobře pro zachycování pitné vody a umí dobře využívat i přebytky. Je elegantní v tom, že dokáže přijímat vodu z různých zdrojů a rozdělovat ji do různých nádrží podle druhu použití. Pokud by pro vás byl problém gravitaci využívat, není třeba, aby všechny části systému byly pod jednou střechou. Můžete zachycovat vodu z budovy stojící někde výš na pozemku a používat ji v budově položené níž.

Na počátku tohoto systému dopadá déšť na hrubý filtr a pak na systém prvního splachu (na obrázku není zachycen). Pak se uloží v první nádrži, kde je nepitná voda. Vodu z této nádrže lze používat na zavlažování, vsakování a podobně. Odsud je voda filtrovaná prostřednictvím pomalého pískového filtru (velkého podle potřeby), který ji vyčistí tak, aby byla pitná. Odtok vody z umyvadla napájeného z této nádrže pitné vody lze pak použít na pozemku jako šedou vodu. Všechny součásti musí mít vlastní přepad.

Dalším užitečným krokem je přidat další nádrže a propojit je navzájem, aby kapacita systému byla co největší. Pokud jsou propojené v horní části, bude druhá nádrž fungovat jako přepad pro tu první, která nemusí být pravidelně vyprazdňována. Pokud jsou propojeny dole, bude hladina v obou nádržích stejná, takže budou fungovat jako jeden celek. Pokud je používáte na vyšším místě, než je jejich umístění, řešením je jednoduchá ruční pumpa, která nepotřebuje elektřinu.

V komplexnějším vodním systému se voda čerpá do vodojemu nějakým jednoduchým čerpadlem (nejlépe využívajícím obnovitelnou energii, jako třeba solární). Vodojem poskytuje dost vysoký tlak pro systémy využívající gravitaci, takže není třeba ani žádné ruční pumpy (i když ta může sloužit jako záloha pro případ potřeby). Hlavním důvodem, proč mít vodojem, je využívání vody na vyšším místě, než jsou vaše nádrže, nebo když chcete zvýšit tlak vody. Navíc, pokud selže elektřina, ale ve vodojemu voda je, poteče vám díky gravitaci. Do systému lze přidat další nádrž, abyste mohli skladovat více vody pro další použití.

Jessi Bloomová je ekologická krajinářka, autorka a učitelka. V roce 2000 založila společnost NW Bloom EcoLogical Landscapes, aby rozšiřovala povědomí o permakultuře, udržitelném krajinném designu, výstavbě a hospodaření s půdou.

Dave Boehnlein působí jako ředitel vzdělávání na permakulturní usedlosti Bullock’s na ostrově Orcas ve státě Washington. Je také ředitelem a zakladatelem společnosti Terra Phoenix Design a členem Cascadia Permaculture Institute.