Těším se, ale nepřijdu

[vc_row][vc_column][vc_column_text]Všude chleba o dvou kůrkách. Staré přísloví, jak už to tak přísloví umí, vypovídá o tom, že lidské radosti, starosti i strasti jsou ve všech zeměpisných šířkách vlastně stejné. I když se někdy zdá, že člověk chroustá samé staré patky, i tak probleskne slunce, teplo, vtip. A taková je i úsporná a sebeironická poezie Češky přesazené do Kanady. Její pohled je pronikavý, úsměv skeptický, chechtot trochu ďábelský, pointou je paradox. Typicky ženská logika, chtělo by se říct. Těší se, ale nepřijde.[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row][vc_row][vc_column][vc_separator style=”shadow”][vc_column_text]„Domluvím se všude, ale mateřštinu mám jen jednu. A ta zůstala na druhé straně oceánu. Společně s rodinou, kamarády, milovanou prací a kupodivu i českou mentalitou. Lidé jsou tu jiní. Nejsem pro ně dost velká optimistka. Chtěla bych se zase vrátit do Prahy. Už se nemůžu dočkat. Moc se tam těším. Těším se, ale nepřijdu.“[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row][vc_row css=”.vc_custom_1480066041269{background-color: #d75427 !important;}”][vc_column width=”1/6″][vc_single_image image=”6755″ style=”vc_box_shadow_3d”][/vc_column][vc_column width=”5/6″][vc_column_text]GABRIELA ŠTRYNCLOVÁ se narodila v roce 1974 v Sokolově. Vystudovala germanistiku a pedagogiku na FF UK v Praze. Nyní pobývá v kanadském Montrealu. K psaní poezie se vrátila po dvanáctileté pauze. Básně pro ni představují možnost, jak se vyrovnat s ne zcela dobrovolnou emigrací a s absencí mateřského jazyka.[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row][vc_row][vc_column][/vc_column][/vc_row]