Porážka Západu Krize ekonomiky, kultury a náboženství

Emmanuel Todd nabízí jedinečné vyprávění, které uvádí současné globální události do přesvědčivých logických souvislostí. V knize Porážka Západu spojuje problémy západního světa, o kterých psal již ve svých předchozích knihách, s válkou na Ukrajině. Působivě ukazuje, že jednání Západu je výrazem krize, v níž se nachází, a z globálního i vnitrostátního vývoje v USA vyvozuje, že Spojené státy jsou na hraně celkové porážky. Pokud by k tomu došlo, byl by ohrožen celý svět. Jeho knihu je třeba chápat jako důrazné varování, jako výzvu Západu, aby vstoupil do vnitřní diskuse o sobě a o svém směřování a zamyslel se nad svou politikou. Tak, jak to vidím, předkládá Todd tři základní teze: 1. Západ je v krizi. 2. Tato krize je vyvolána několika faktory, především úpadkem náboženství a elitní akademické třídy. 3. Západ není na cestě k řešení krize, ale potácí se mezi vnitropolitickými a zahraničněpolitickými výzvami (zejména USA). Pokud vás tyto teze do jisté míry oslovují, stojí přečtení knihy Porážka Západu za váš čas... Todd nesmírně rozšířil mé chápání současnosti. Pokud vidíte Západ jako zachránce svobodné demokracie proti zlému Putinovi a fašistickému Rusku a chcete dovést Ukrajinu k absolutnímu vítězství, protože jste se to naučili v televizi, tato kniha rozhodně není pro vás. Todd není autor, který by svou sociální kritiku balil do vaty... Ne všechno na Toddovi a jeho knize je pro mě přesvědčivé. Jeho základní teorie však podle mého názoru stojí za to, abyste si ji vyslechli a pochopili. Běžná mediální vyprávění jsou stále povrchnější a slepější... a Todd nabízí pravý opak: hloubku, vizi a brutální pesimismus (i když to popírá). V každém případě nezbývá než doufat, že se Todd ve svých hlavních bodech mýlí - i když se mi nezdá, že by tomu v současné době něco nasvědčovalo.

– z recenze čtenáře na amazon.de

Elity a lid. Co na to nesnesitelný historik? Konečně vyšla česky nová kniha francouzského antropologa a historika Emmanuela Todda Porážka Západu. Ve Francii vyvolala bouři: jedni v Toddovi vidí proroka, druzí zrádce liberálních demokratů. O to nápadnější je pak ticho v českém intelektuálním rybníčku. Jako by si s Toddem nevěděla rady pravice, levice, konzervativci ani liberálové. Todd je prototypem francouzského veřejného intelektuála, který se vzpírá jednoduchým nálepkám. Bývalý mladý komunista, který předpověděl na základě kojenecké úmrtnosti pád sovětského impéria. Myslitel, jehož rady s vděkem přijal i pravicový republikán Chirac. A antiklerikální ateista, kterému vadí vyhrocená islamofobie. Rozporuplný je i jeho vztah k populismu. Todd nepodporuje Marine Le Penovou, ale zároveň odmítá morální paniku, s níž se populistické hlasy automaticky vykazují za hranice demokracie, do karantény. Nevidí v Le Penové návrat fašismu, nýbrž důsledek hlubšího rozkladu sociální soudržnosti. V posledních volbách volil s rozpaky a bez iluzí sjednocenou levici, hlavně proto, že centristický „elitní blok“ považuje za vyčerpaný. Todd vyvolává odpor svými defétistickými geopolitickými závěry. V Porážce Západu předjímá porážku Ukrajiny a tvrdí, že Rusko má ve válce dlouhodobou výhodu. Ne proto, že by Putina heroizoval, považuje ho za chladného technokrata moci, ale protože Rusko analyzuje jako funkční suverénní stát. Odmítá hodnotit státy jen podle HDP, který podle něj dávno nenabízí reálný pohled na to, jak se lidem skutečně žije. Připomíná zcela konkrétní parametry: mezi mnoha jinými třeba vyspělé technické vzdělání v Rusku, které produkuje dostatek inženýrů, nutných k sofistikovaným zbrojním programům. Elita ve věži a opuštěný lid Jeho nejsilnější diagnóza se však netýká Ruska, ale Západu. Todd tvrdí, že západní demokracie v čele s USA propadly pýše a její vinou se nachází v terminální krizi. Zlo, které demokracii rozkládá, má podle něj podobu konfliktu dvou mentálních světů: elitářství a populismu. Elity odsuzují odklon lidu ke „xenofobní pravici“, lid naopak podezírá elity z blouznivého globalismu. Elita a lid se přestávají vnímat jako partneři, a tím podle něj zastupitelská demokracie ztrácí smysl. Výsledkem je izolovaná elita ve slonovinové věži a opuštěný lid, nikým nezastoupený, odcizený: koncept liberální demokracie zanikl. Podle Todda není náhodou, že liberální novináři a politici patří ve většině západních demokracií k nejméně respektovaným profesím. Šíří se konspirační teorie – nikoli jako důkaz hlouposti mas, ale jako patologický projev společnosti rozervané mezi elitáři a plebejci. Sledujeme pravý opak liberální demokracie: růst nerovnosti, rozklad jistot a zhoršování podmínek pro ty, kteří měli být oporou demokracie – prosté voliče. Příslušník „masové elity“ s vysokoškolským vzděláním podle Todda stále méně respektuje lidi se základním či středním vzděláním. Ať už je jeho stranická nálepka jakákoli, nedokáže se zbavit pocitu, že hodnoty vzdělaných jsou ty jediné – legitimní. Všechno ostatní se mu jeví jako prázdné a bezcenné – a tedy nehodné zastoupení. Emmanuel Todd se může mýlit v odhadu Ruska. Může přeceňovat jeho sílu a naopak podceňovat vnitřní dynamiku Západu. Ale jeho nepříjemná otázka zůstává legitimní: Co když největším problémem není Vladimir Putin, nýbrž zhroucený Západ? Naše vlastní neschopnost udržet soudržnost mezi vládnoucími a ovládanými? Západ dlouho věřil, že dějiny stojí na jeho straně. Todd tvrdí opak. A možná právě proto je pro mnohé tak nesnesitelný.

– Vladimír Vokál, moderátor iDnes