Téma rozchodu/rozvodu řešíme i v našem nakladatelství: vydali jsme knihu Jak se musel beránek Nejmilejší Kožíšek stát neviditelným, která dětem i rodičům pomáhá o těžkých věcech mluvit. Níže najdete praktická doporučení pro rodiče podle uznávané psycholožky Dr. Laury Markham.
Pokud procházíte rozchodem nebo rozvodem, je přirozené mít obavy o to, jak to zvládnou vaše děti. Dobrou zprávou je, že s dostatečnou podporou a pochopením mohou tímto obdobím projít bez trvalých následků. Ne vždy to ale proběhne hladce. Mnohé děti si z takové situace odnášejí zranění, která je ovlivňují na ještě hodně dlouho. V tomto článku najdete přehled toho, co jim může opravdu pomoci.
Záleží totiž především na tom, co dítě během rozchodu zažije. Mnohé z nich čelí nejistotě, napětí, nebo ztrátě důvěry. Vyhnout se těmto dopadům není snadné – vyžaduje to hodně klidu, nadhledu a vnitřní stability obou rodičů.
Výzkumy ukazují, že největší ohrožení pro dítě během rozchodu nebo rozvodu nastává tehdy, když:
- se zhorší jeho životní podmínky, například ekonomická situace;
- jeden z rodičů zmizí z jeho života nebo s ním udržuje jen minimální kontakt;
- mezi rodiči přetrvávají konflikty a hádky;
- rodiče o sobě navzájem mluví negativně nebo dítě vtahují do svých sporů;
- jeden nebo oba rodiče přestanou zvládat svou roli a nejsou schopni o dítě stabilně pečovat;
- dítě nemá nikoho, s kým by mohlo otevřeně mluvit a bezpečně projevovat své emoce;
- nový partner či partnerka některého z rodičů je odmítavý, necitlivý
Jak své dítě chránit?
1) Ujistěte se s druhým rodičem, že duševní pohoda dítěte je pro vás oba na prvním místě.
Možná už nejste partneři, ale jako rodiče budete spolupracovat napořád. Připomínejte si to pokaždé, když vás bývalý/á partner/ka naštve. Dávejte v každé interakci najevo sebeovládání a nadhled.
2) Vyhýbejte se hádkám.
Udržet klid nebude snadné, ale myslete na to, co je nejlepší pro dítě. Když se vám nedaří spolu mluvit v klidu, zvažte společné sezení u terapeuta nebo v poradně.
3) Buďte dítěti vzorem vyrovnanosti po celou dobu.
Snažte se vyhnout soudním tahanicím, které jen prohlubují napětí. Raději využijte mediaci, kde hledáte řešení místo vítěze. Finanční věci uzavřete co nejdřív – a posuňte se dál.
4) Dítě potřebuje oba rodiče.
Ať už půjde o střídavou péči, nebo pravidelné návštěvy, klíčové je, aby se oba rodiče dál aktivně podíleli na životě dítěte. Právě to výrazně snižuje riziko dlouhodobých následků. Pokud máte pocit, že byste všechno zvládli i sami, není to podstatné. To, co dítě nejvíc zraňuje, je pocit opuštění – a ten často vzniká právě tehdy, když jeden z rodičů zůstává v pozadí.
5) Pamatujte, že střídání domácností je pro každé dítě zátěž.
Pendlovat mezi dvěma domovy je náročné a všechny děti budou potřebovat extra podporu. Nejvíc záleží na tom, aby dítě smělo vyjádřit svoji tíseň ze separace od druhého rodiče a aby rodič, u kterého právě je, projevil porozumění. Když rodič dokáže k dítěti v jeho smutku empaticky přistoupit, jejich vztah se posílí a dítě se začne cítit blízko oběma. Dítě neodvádějte od stesku po druhém rodiči; to nepomáhá.
6) Pamatujte, že vaše dítě se nerozvedlo.
Ztráta kontaktu po rozchodu bývá nejčastěji důsledkem konfliktu mezi bývalými partnery. Dítě je ale pořád spojené s oběma rodiči a potřebuje je. Buďte rádi, když si s druhým rodičem užije společné chvíle. Nevyvolávejte v něm vinu za to, že svého druhého rodiče upřednostňuje víc nebo míň. Vaším úkolem je podporovat jejich vzájemný vztah.
7) Než dětem oznámíte rozchod, domluvte se, co a jak řeknete.
Sedněte si s druhým rodičem a předem si promyslete, co chcete dětem sdělit – aby měly jasné informace a odpovědi na základní otázky. Pokud je to možné, snažte se jim zachovat co nejvíc věcí beze změny – domov, pokoj, školu, kroužky, kamarády. V období nejistoty je alespoň nějaká stabilita klíčem k pocitu bezpečí.
8) O změnách mluvte včas – dítě potřebuje čas na přijetí nové situace.
Změny spojené s rozchodem bývají pro dítě náročné, a čím víc času bude mít na jejich zpracování, tím lépe. Jakmile se společně rozhodnete, že se někdo bude stěhovat, řekněte to dítěti co nejdřív – klidně i s velkým předstihem. Totéž platí pro jiné důležité změny, jako je nový domov.
9) O rozchodu mluvte s dětmi společně a srozumitelně.
Sedněte si s dětmi oba a řekněte jim, že už si spolu nerozumíte a rozhodli jste se žít odděleně. Nehledávejte viníka, nesvádějte vinu na druhého ani se neomlouvejte – rozhodnutí jste udělali společně a po zralé úvaze.
Můžete říct, že i když to nebude jednoduché, časem to každému z vás přinese víc klidu a pohody. Pokud děti byly svědky hádek, klidně se na to odkažte. Jinak stačí říct, že budete spokojenější, když budete žít odděleně – a že díky tomu budete i lepšími rodiči.
10) Ujistěte děti, že za nic nemohou.
Opakovaně jim říkejte, že nejsou příčinou rozchodu. A že to není něco, co by mohly změnit. Zároveň jasně sdělte, že rozhodnutí už nebudete přehodnocovat. Jinak bude dítě stále doufat, že se „dáte zase dohromady“, a nepostoupí do nezbytné fáze truchlení. Ta je náročná pro něj i pro vás, ale je klíčová k uzdravení a posunu dál.
11) Ujistěte děti, že je máte oba rádi a že tu pro ně zůstáváte.
Děti potřebují slyšet, že se o vaši lásku nepřišly. A že s nimi oba dál budete, každý svým způsobem – v jejich každodenním životě i důležitých chvílích.
12) Pomozte jim najít jistoty – co zůstává stejné.
V době, kdy se mění hodně věcí, je důležité najít něco, co zůstane stejné. Ujistěte děti, že budou dál chodit do stejné školy, mít svůj pokoj, oblíbené koníčky, kamarády. I pokud se něco změní (např. bydliště), hledejte oblasti, kde má dítě stabilitu nebo možnost volby. Pomůže mu to získat zpět pocit kontroly a bezpečí.
13) Umožněte dítěti kontakt s druhým rodičem kdykoli bude chtít.
Dítě by mělo vědět, že se může s druhým rodičem spojit, kdykoliv potřebuje – a bez překážek. Cílem je co nejvíce přímého, stabilního kontaktu s oběma rodiči. Pokud to dává smysl, vybavte dítě mobilem a domluvte se na pravidlech tak, aby mohlo udržovat vztah nezprostředkovaně.
14) Neslibujte, co nemůžete dodržet.
Bude vás to možná svádět – abyste dítě uklidnili, rozveselili nebo si získali jeho náklonnost. Ale nesplněné sliby bolí víc než pravda. Raději buďte upřímní a spolehliví.
15) Nikdy po dítěti nechtějte, aby si vybralo mezi rodiči.
Ať už přímo nebo skrytě – nenuťte dítě, aby se stavělo na něčí stranu. Pro něj jste oba důležití, i když spolu nejste. Každý náznak „vyber si“ v něm vytváří vnitřní konflikt, který ho zbytečně zatěžuje.
16) Dovolte dítěti smutek, vztek i slzy.
Rozchod rodičů vnímá mnoho dětí jako konec rodiny – a tak to i prožívají. Nebraňte jim v emocích. Neobhajujte své rozhodnutí, nesnažte se je „rozmluvit“. Teď nejde o vás, ale o ně. Mají právo cítit, co cítí.
17) Nedělejte z dítěte prostředníka ve vašem vztahu s bývalým partnerem.
Nemluvte o druhém rodiči negativně před dítětem a nepoužívejte ho k předávání vzkazů. Dítě má mít možnost budovat si dobrý vztah s oběma rodiči. Pokud ten vztah druhý rodič kazí, je to jeho odpovědnost. Ale pokud ho podkopáváte vy – poznámkami, ironií, obviňováním – ubližujete tím dítěti.
18) O druhém rodiči nemluvte negativně – ani „mezi řečí“.
Děti vnímají víc, než si myslíte. I když jsou v jiné místnosti, slyší tón, útržky vět a napětí. A často si z toho vytvoří vlastní, mnohdy horší představu.
Zkuste se vyhnout jakýmkoli poznámkám o bývalém partnerovi – ať už při hovoru s kamarádkou po telefonu nebo při běžném povídání doma.
Totéž platí i pro sociální sítě: nic, co byste neřekli přímo a s respektem, raději veřejně nesdílejte. Děti mají přístup ke všemu a dřív nebo později si to můžou přečíst.
19) Držte s dítětem zdravé hranice – zůstávejte rodičem, ne partnerem.
Dítě není váš důvěrník. Nesvěřujte se mu s finančními starostmi, emocemi z rozchodu ani s tím, koho nového máte nebo nemáte. A rozhodně ne s tím, jak se cítíte v souvislosti s druhým rodičem.
Vaše dítě vás teď potřebuje jako stabilní oporu – ne jako někoho, koho musí utěšovat nebo chránit. Pokud potřebujete s někým mluvit, najděte si dospělého člověka, terapeuta nebo kamaráda. Dítě má právo být dítětem.
20) Buďte nablízku – dítě vás teď potřebuje víc než kdy jindy.
V době rozchodu je pro dítě klíčové vědět, že o něj máte zájem a že se na vás může spolehnout. Buďte fyzicky i psychicky dostupní. A když zrovna není s vámi, udržujte kontakt – krátká zpráva, zavolání na dobrou noc nebo milý vzkaz přes video mu připomenou, že tu pro něj jste. I maličkosti dávají pocit jistoty.
21) Naslouchejte, kdykoli si dítě potřebuje promluvit.
Buďte v tu chvíli plně přítomní. Pomáhá, když dítěti zrcadlíte, co slyšíte – třeba: „Zní to, jako by ses na nás oba zlobil za to, že se rozcházíme.“
Dovolte mu, aby prožilo své emoce, aniž byste je zpochybňovali nebo s nimi polemizovali. A počítejte s tím, že se k těmto rozhovorům budete vracet – v různých formách, znovu a znovu. To je součást procesu.
22) Připravte se na výbuchy emocí – i kvůli maličkostem.
Rozchod rodičů je pro dítě obrovská změna. Když pláče kvůli zdánlivé drobnosti, často je to jen ventil k hlubšímu smutku. Nesnažte se ho „rozklíčovat“ – třeba říkat, že „je to určitě kvůli rozchodu“. Stačí empaticky reagovat:
„Jsi z toho rozrušený, protože opravdu chceš ____ a já ti to teď nemůžu dovolit… Mrzí mě to, zlatíčko. Vím, že teď je pro nás všechny těžké období.“
23) Pomozte dítěti pochopit změnu pozitivně a srozumitelně.
Jedním z citlivých způsobů, jak dítěti pomoci zorientovat se v nové situaci, je vytvořit mu osobní „knihu o jeho příběhu“. Může obsahovat fotografie, vzpomínky a jednoduchý, milující jazyk, který vysvětlí, co se stalo. Například:
„Máma a táta se rozhodli, že už nebudou bydlet ve stejném domě. Táta si našel nový byt v ulici ____. ____ (jméno dítěte) měl v tátově bytě rád ____, hráli spolu ____, a často si dělali popcorn. Občas byl smutný a chyběly mu staré časy, ale každý pátek si s mámou užíval ____. A máma i táta spolu vždycky slavili jeho narozeniny.“
Do knížky zahrňte všechno, co může být pozitivní – třeba že má dítě v každém domově svůj oblíbený koutek, rybičku nebo oblíbenou hračku.A hlavně: zakončete tím, že i když se spousta věcí změnila, láska obou rodičů zůstává stejná – a že jsou teď klidnější, a díky tomu i lepší rodiče.
24) Zvažte odbornou pomoc – a buďte aktivně „terapeutičtí“ i doma.
Dětská terapie hrou je skvělý nástroj pro zpracování emocí, které dítě zatím neumí pojmenovat. Ale mnohé můžete udělat i doma: například přes hru s plyšáky „odehrát“ situaci podobnou té, kterou dítě prožívá.
Pomáhá i čtení knih o rozchodu nebo jednoduché příběhy o jiných dětech, které zažily něco podobného – a zvládly to, protože je rodiče milovali.
25) Udržujte rytmus, rituály a jasná pravidla.
Děti potřebují v nejisté době co nejvíc předvídatelnosti. Snažte se, aby v obou domovech platila stejná pravidla a struktura – například stejný čas večerky, podobný režim dne. Dodržujte známé rodinné rituály, které má dítě rádo – třeba společné víkendové snídaně nebo čtení pohádek před spaním.
A pokud je nějaká důležitá událost (narozeniny, školní vystoupení), buďte u toho oba – pokud možno nejen fyzicky, ale i podporou a respektem k druhému rodiči.
26) Usnadněte dítěti přechody mezi dvěma domovy.
Dětem pomáhá, když má předávání pravidelný, klidný průběh. Místo napjatého loučení u domovních dveří zvažte neutrální místo – třeba hřiště nebo park. Společná chvíle venku uvolní napětí a umožní dítěti přirozeně se přeladit.
Po příchodu do nového prostředí mu dopřejte čas – nespěchejte na něj.
Pomoci může i malý rituál nebo předmět, který si bere s sebou – oblíbená hračka, deka, nebo třeba jednoduchý balicí seznam s obrázky, který mu dodá pocit jistoty.
A než se rozloučíte, domluvte se, co spolu podniknete příště – ať se má na co těšit. I to pomáhá udržet vnitřní spojení mezi vámi.
27) Pomozte dítěti cítit se doma na obou místech.
Život ve dvou domácnostech není pro dítě přirozený. Ale můžete mu ho zpříjemnit, když se bude cítit v každém z nich opravdu jako doma.
Mělo by mít k dispozici vše potřebné – oblečení, hygienu, hračky, oblíbené jídlo i vlastní koutek, kde mu bude dobře.
A když u vás něco zapomene? Nerozčilujte se. Nevyčítejte mu to. Není to jeho chyba, že pendluje. Vy jste dospělí – vy máte vytvářet podmínky, ne trestat za to, co dítě nezvládá ovlivnit.
28) Pokud má váš bývalý partner nový vztah, zachovejte nadhled a dítě podpořte.
Nový partner nebo partnerka vašeho bývalého partnera je teď součástí života dítěte. Vaším cílem je nebránit dítěti, aby si k němu našlo vztah. Negativní poznámky nebo ironie směřované vůči „nové známosti“ jsou kontraproduktivní – často dítě zmatou nebo vedou k vnitřnímu konfliktu loajality.
Pokud má bývalý partner i další dítě, podporujte mezi dětmi dobrý vztah.
29) S novým vztahem nespěchejte – dítě potřebuje čas.
Pokud si po rozchodu najdete nového partnera nebo partnerku, nedávejte dítěti novou postavu do života hned. Už tak přišlo o představu původní rodiny a potřebuje čas, aby si zvyklo na změnu.
Není fér, aby si k někomu začalo vytvářet vztah – a pak o něj zase přišlo.
Nechceme vám brát víru v „toho pravého“, ale podle samotné autorky článku jsou nejčtenější příspěvky na jejím webu právě ty s názvem: „Můj muž (nevlastní táta mých dětí) nesnáší moje děti.“
Pořád ještě zpracováváte konec předchozího vztahu. Neskákejte do dalšího. Dejte sobě i dítěti čas.
30) Budujte vztah, ne kupovanou náklonnost.
Soustřeďte se na to, jak jste s dítětem, ne na to, co všechno mu můžete koupit. A rozhodně ne na to, co si může dovolit druhý rodič.
Psycholožka Laura Markham připomíná vlastní zážitek:
„Ve čtvrté třídě se mě kamarád zeptal: ‚Koho máš radši – tátu, nebo nevlastního tátu?‘ Odpověděla jsem: ‚Nevlastní táta mi kupuje hodně věcí, ale táta mě poslouchá. S ním jsem radši.‘“
Děti se koupit nedají. Ale vztah založený na pozornosti, naslouchání a lásce jim zůstane.
31) A co když druhý rodič dítě opustí?
Je pravda, že oba rodiče jsou důležití. Pokud je jeden z nich láskyplný a skutečně přítomný, má to na dítě pozitivní dopad. Pokud je naopak chladný a kritický, zanechá to následky.
A když jeden z rodičů zcela zmizí – ať už ze své vůle, nebo kvůli okolnostem – je to ztráta, kterou si dítě nese celý život. Ale s dostatkem lásky a podpory z vaší strany ji může dítě přežít – a dokonce vyrůst v silnějšího člověka.
Ujistěte dítě, že odchod rodiče s ním nijak nijak nesouvisí.
Vysvětlete, že druhý rodič je momentálně v takovém stavu, že není schopný dávat péči nebo blízkost, jakou by dítě potřebovalo. Smutek i vztek jsou v pořádku.
Zůstaňte soucitní a trpěliví. Vaše láska je v tu chvíli to nejdůležitější, co dítě může mít.
32) Dlouhodobá kritika a odmítání zraňuje víc než samotná nepřítomnost.
Výzkumy ukazují, že pro dítě je méně zatěžující, když jeden z rodičů z jeho života zmizí, než když je stále přítomný, ale nepřátelský, odmítavý nebo ponižující.
Truchlení po ztraceném rodiči se dá s oporou zvládnout. Nepřetržitá negativita ale ničí sebevědomí dítěte a může ho poznamenat na celý život.
Pokud mu dáte lásku, bezpečí a přijetí, můžete tu bolest částečně vyvážit a pomoci mu růst navzdory ztrátě.
33) Mějte nadhled – i když je to těžké.
Možná vás druhý rodič zklamal, jedná nezodpovědně, nedrží sliby, neplní dohody. Ale i v takové situaci je důležité zachovat klid a nevtahovat dítě do konfliktů dospělých.
Pomluvy, výčitky nebo zahořklost před dětmi vždy ubližují – nejen vztahu k druhému rodiči, ale hlavně pocitu bezpečí dítěte. Dítě si může začít myslet, že je špatné někoho milovat, nebo že musí být „na vaší straně“.
34) Najděte cestu zpátky k sobě – dítě vás potřebuje spokojené.
Po rozchodu je přirozené cítit bolest, smutek i vyčerpání. A možná si nedovedete představit, že budete ještě někdy opravdu v pořádku. Ale právě proto, že tohle všechno vaše dítě sleduje, potřebuje vás vidět, jak se uzdravujete.
Nemusíte se přetvařovat. Stačí, když dáte péči o sebe vědomé místo ve svém životě. Někdy je i pláč tím, co pomůže pochopit, co je důležité.
Věnujte příští měsíce tomu, abyste hledali cestu zpět k vnitřnímu klidu a radosti.
Vaše dítě si to zaslouží. A vy taky.
Velká britská studie z roku 2014 (NatCen Social Research) přinesla nadějný závěr:
Děti žijící s jedním rodičem jsou podle svého vlastního hodnocení stejně šťastné jako děti vyrůstající se dvěma.
Výzkumníci analyzovali data od 12 877 sedmiletých dětí z tzv. Millennium Cohort Study a zjistili, že míra jejich spokojenosti nezávisela na rodinném uspořádání – důležitější než to, s kolika rodiči dítě žije, byla kvalita vztahů a atmosféra doma.
To je povzbudivá zpráva pro všechny rodiče v náročném období – nejvíc záleží na tom, jak se k situaci postavíte vy jako dospělí.
Chcete o rozchodu mluvit s dětmi citlivě a srozumitelně?
Doporučujeme naši knihu Jak se musel beránek Nejmilejší Kožíšek stát neviditelným.
Je to jemná pohádka, která pomáhá otevřít s dítětem důležitý rozhovor o rozvodu – a zároveň obsahuje i část určenou pouze rodičům, s praktickými doporučeními a vhledy.
Autorka článku: Dr. Laura Markham, zakladatelka peacefulparenthappykids.com a autorka knih Peaceful Parent, Happy Kids; Peaceful Parent, Happy Siblings; and her latest book, the Peaceful Parent, Happy Kids Workbook.
Text v angličtině: peacefulparenthappykids.com
Překlad: Bohdan Lukáš
