Sofinka a Medvíďátko v říši želvušek

Sofinka se svým tatínkem zabloudí při jednom výletu na rašeliniště a za zvláštních okolností se ocitnou v podivuhodné říši želvušek zvané Zpomalený film. Pro tatínka, vyznavače rychlého a konzumního stylu života, je to zpočátku nepříjemné, zato Sofinka, ve světě lidí považovaná za „příliš pomalou a věčně zasněnou“, je mezi želvuškami ve svém živlu. Idylický svět želvušek je však náhle ohrožen rychlostí a děj dostává spád i clockpunkovou provokativnost v říši rychlokvašounů – Napínavém filmu. Vynálezci Leotardovi se podařilo sestrojit něco, o čem se v legendách želvušek mluvilo jako o pekelném stroji – Cibule dozlatova. A tak se Sofinka s Medvíďátkem a dalšími přáteli vydávají na dobrodružnou cestu přes nebezpečný Mrcholes do rušného sídla rychlokvašounů, aby zpomalili čas a zachránili jedinečný svět, který mají tak rádi.

Příběh Sofinky a jejích přátel se odehrává na Šumavě, tam, kde na mechu žije medvíďátko obecné a další druhy želvušek. Želvušky jsou milimetroví živočichové s výjimečnými vlastnostmi. Jsou to nejodolnější stvoření na naší planetě a se svými schopnostmi superhrdinů dokážou přežít všude – od Antarktidy přes tropická moře až po vesmírný prostor. Především jsou však neodolatelně pomalé. A právě pomalost je v této knize představena jako hodnota, která je v našem moderním, uštvaném světě ohrožena, přestože díky ní můžeme být mnohem šťastnější.

Text odráží zásady hlásané hnutími jako Pomalé jídlo nebo Pomalá města, ale také skutečné, byť mnohdy neuvěřitelné vlastnosti želvušek a zábavným způsobem s nimi seznamuje čtenáře. Nejen závěrečná básnická soutěž po vzoru Japonců či humorné slovní hříčky a kalambúry však naznačují, že vposledku jde především o poezii, která se s pomalostí blahodárně snoubí od nepaměti.