Prózy II. Romány

Jiří Gruša

JIŘÍ GRUŠA (1938–2011), prozaik, básník, esejista, diplomat, politik, filozof a historik, se narodil v Pardubicích, vystudoval filozofii a historii na Univerzitě Karlově. V 60. letech spoluzakladatel prvních důsledně nemarxisticky orientovaných literárních periodik Tvář a Sešity pro mladou literaturu, jeden z prvních signatářů Charty 77. Po opakovaných výsleších a zatčení za literární činnost se nelehce rozhodne přijmout stipendium v USA. Je mu odebráno občanství a tak znemožněn návrat, usazuje se v Německu nedaleko od bonnské ambasády ČSSR, před níž chodí spolu s dalšími pravidelně demonstrovat a kde posléze usedne jako náš první velvyslanec po listopadu 1989 k nelibosti mnohých doma, ale i levice v exilu. Velvyslancem v SRN do roku 1997, v témže roce ministrem školství v Klausově vládě, 1998–2004 velvyslancem v Rakousku, 2004–2009 prezidentem Mezinárodního PEN klubu, 2005–2009 ředitelem Diplomatické akademie ve Vídni (jako první cizinec v 250-leté historii této nejstarší diplomatické školy na světě). Literárně činný bez přerušení od 60. let, od 80. let píše česky i německy. Držitel mnoha literárních cen: Cena Jiřího Koláře (1976), Cena Egona Hostovského (1978), Cena Andrea Gryphia (1996) za německou poezii, Cena Jaroslava Seiferta (2002) za českou poezii a řada dalších.