S blížícím se koncem války na Ukrajině se rozpadá síť lží, do níž celý konflikt zamotaly vlády států politického Západu, jejich média a analytici. S odchodem Bidenovy administrativy, která se o vyprovokování konfliktu zasloužila více než kdokoliv jiný, se od jejího čelného představitele dozvídáme, že navzdory tomu, co tvrdila celá léta oficiální propaganda, Spojené státy ve skutečnosti nepředpokládaly, že by Ukrajina mohla zvítězit, ale že válka sloužila k oslabování Ruska.
Spočítali si tito stratégové, co po takovém oslabování Ruska z Ukrajiny zůstane? Buď představitel mluví pravdu, čímž se přiznává ke zločinnému cynismu, nebo lže, aby zakryl iluze, s nimiž byla tato válka rozpoutána…
Záslužnou práci při rozboru západní propagandy odvedli realističtí analytici mezinárodních vztahů… Realisté nám sice umožňují pochopit ruské jednání, ale nedávají žádnou uspokojivou odpověď ohledně motivů druhé strany. Proč se politický Západ a jeho ukrajinští chráněnci vůbec do něčeho takového pustili? Proč byli ochotni ve válce pokračovat i za cenu zničení země, o níž tvrdili, že ji chrání? Při racionálním pohledu na mezinárodní politiku není záhadou jednání ruské, nýbrž západní.
Realisté se nemýlí, když ve snaze o vysvětlení odkazují na sebeklam, který si Západ vytvořil o světě a své roli v něm. Nicméně takové vysvětlení postrádá hloubku, neboť nutně vede k otázce, co se to tedy se Západem děje. Jak je možné, že země, které se oprávněně považují za kolébku vědy, racionality a efektivnosti a které ovládly svět a staly se vzorem ostatním, se ve 21. století propadají do zničujícího sebeklamu?
– z doslovu prof. Petra Druláka
Thúkydidés v Peloponéské válce poznamenal, že střet mezi Spartou a Athénami se stal střetem mezi oligarchickým a demokratickým principem, přičemž občanské boje uvnitř měst a vojenské střety mezi městy se postupně sladily. K tomu bezpochyby určitě směřujeme i v Evropě: Militaristický oligarchický princip se bude stále zřetelněji střetávat s pacifistickou lidovou reprezentací
(v jakékoli podobě). S tím, jak se tempo války zrychluje, bude evropským oligarchům zbývat jen velmi málo času na to, aby, budou-li chtít, zatáhli své národy do války bez konce – ovšem s koncem Evropy jako zóny prosperity.
– Emmanuel Todd