Podle reakcí jedna z nejlepších knih o severoamerických indiánech vůbec. Fritjhof Schuon byl až do konce svého dlouhého života považován za jednu z nejpřednějších autorit v oblasti srovnávací vědy o náboženství a za nejvýznačnějšího představitele religio perennis v Evropě i v Americe. Jeho umění vyrůstá z vědomí univerzálního symbolismu, protože Bůh projevuje své vlastnosti zejména prostřednictvím krásy. Člověk žije v pravdě a v kráse – a Schuon píše knihy a maluje obrazy, které knihu doprovázejí.
„Tradiční indián byl jedním z nejsvobodnějších lidí, které si dokážeme představit, a současně také nejvíc spoutaný. Patřily mu rozlehlé prérie, lesy a hory, jeho životní prostor prakticky neznal hranic, ovšem z jeho náboženského univerza a role, kterou v jeho rámci dostal, nebylo úniku. Na jedné straně byl uzavřen v prostoru, který byl přísně symbolický – jako by jeho krédo kolem něj prostorově zkrystalizovalo – a na straně druhé byl ztotožněn s neúprosným během života jako velké zkoušky. Indián nikdy neopouštěl svůj viditelný symbol, který svým jednáním zpřítomňoval a který žil – dá se říci, že jej podstupoval a zároveň uskutečňoval. A této kombinaci heroické svobody a božských omezení vděčí indiáni za svou fascinující originalitu a vznešenost, zčásti bojovnou, zčásti kněžskou, což je spolu s dalšími faktory, jako například kultem mlčenlivosti a neprojevování emocí, přibližuje k zenovým samurajům starého Japonska.“ –ukázka z knihy
