Kdo v slunci chodí

165 

HORKO

V střelnici světa, přesně vprostřed terče,
v kapradí, v trávě či v písku nad řekou
leží si tělo, zpocené a nahé,
všemu blízko a všemu daleko.

Nebesa, sytě modrá, ta mu hrají
píseň, která je tichem zbrocená.
Pod víčky chodí krotcí dravci
a občas očichají holá ramena.

Duše ví o nich, ale nehlídá je,
plíživé tlapy jí teď nevadí.
Zapomněla na trvalý svár s tělem
a podřimuje v krajkách kapradí.

Když duše spí a mlčí, tělo odpustí jí
večerní úzkost, málem nenávrat.
V střelnici světa, přesně vprostřed terče
chce nyní uzrát, jak jablko zrát.

Dřímotná duše a veselé tělo,
jímž do všech pórů slunce proniká,
příměří slaví, horko obrůstá je
jak hořká zlatožlutá arnika.

Hmotnost 200 g

Vlasta Dvořáčková

Narodila se 27. 2. 1924 ve Žďáře nad Sázavou. Absolvovala reálné gymnázium v Havlíčkově Brodě a v letech 1945–1949 studovala češtinu a polštinu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Od roku 1950 byla jazykovou redaktorkou v nakladatelství Práce, 1952–1954 redaktorkou Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, pozdějšího Odeonu, kam se po letech strávených ve svobodném povolání vrátila roku 1965. Redigovala překlady z němčiny, angličtiny a především z polštiny. Spolupracovala s časopisy Květen, Světová literatura a Literární noviny i s Československým rozhlasem, hlavně s redakcí stanice Vltava. Svou první sbírku Větrný den vydala v roce 1957, po ní následovaly Jen galerie (1959), Čistá řeka (1962), Mezi chodci (1962), Hvízdání na prsty (1964), Nechat odjet prám (1968) a Vždycky přece někde (2011). Překládala také z angličtiny (povídky F. S. Fitzgeralda, detektivky A. Ghristie, R. Chandlera, E. S. Gardnera), ale především z polštiny (Czeslaw Milosz, Tadeusz  Rozewicz a Wislawa Szymborska). Žije a tvoří v Praze.

Nákupní košík
Přejít nahoru