Karel Kapoun

Básník něhy, všednosti a vesmíru. Hlas moravské poezie 20. století.

250 

Výbor z díla Karla Kapouna (1902–1963) přibližuje básníka, který dokázal z obyčejných věcí vystavět citlivé obrazy života a zároveň vnímat dobu v celé její šíři – od rodné jižní Moravy po ozvěny světových konfliktů a technických proměn světa. Jeho poezie je současně intimní i společenská, zakořeněná v jeho kraji a otevřená do vesmíru.

Rodák z jihomoravských Dubňan, původně učitel a později redaktor brněnského rozhlasu, nacházel v poezii prostor pro záznam krajiny, rodinné i osobní paměti, milostných vztahů i napětí doby. Jeho verše propojují doteky lidové tradice a moravské krajiny s ohlasy technické revoluce a kosmických vizí. Mistrovsky pracuje s konkrétním obrazem, jemnou ironií a melancholickým nadhledem, který dává jeho básním tichou, ale trvalou sílu. Z jeho díla vystupuje hlas básníka, který dokáže být hravý i vážný, smyslový i filozofický.

Součástí výboru jsou i dochované fotografie, výstřižky z novin, kresby, plakáty a dopisy – živé svědectví doby, ve které Kapoun žil a tvořil.


„Kapoun je básník nezvalovsky konkrétní obraznosti. Je v něm básník moravsky brutální a zdravé vnímavosti a smyslovosti. Básník všeobjímající něhy, jež dá ožíti v básni mýdlu, molu, pecce, sirce, všem všedním a šedým věcem života. Kapoun je velmistr metafory a zvláštní něžné filosofie, která se usmívá a nadlehčuje životu křídla.“ 
– Milan Kundera

„Chtělo by se mně vzpomínat i připomínat. Někde bych se chtěl i omluvit, někde zase ne. Hodnotit? Kdo o to stojí, ani mrtvý ne. Ten teprve ne. Smrt je stručná věc, skoro tečka, důvěrná kamarádka verše. I tato knížka posledních básní, nad kterou se už oči autora nepotěší, která už nebude provázena jeho úzkostí před čtenářem a sebou samým, je tečkou za dílem. Mrtvým se nemá lhát. Chtěl jsem napsat popravdě, jak jsem měl Kapouna rád. S výhradami a moc.“ – Jan Skácel

 

 

Recenze a ohlasy: Týden.cz / Pozapomenutý básník se vrací ve výboru o 400 stranách

Hmotnost 735 g

Karel Kapoun sám o sobě

Karel Kapoun sám o sobě

Narodil jsem se v Dubňanech u Hodonína, v kraji řepy, rži a vína. V kraji, kde jezdí šuhaji ještě na koni a kde stařeček vyskočí si při muzice odzemek a zaznívá tu svou, aby mu ji muzikanti zahráli. Tam chodili jsme na hrozny. To je let.

Můj otec byl sklář a já jsem prožil celé svoje mládí mezi skláři. Nezaměstnanost je vyháněla do ciziny, odcházeli až do Itálie a do Egypta.

Původně byl jsem učitelem, bylo mi dobře mezi dětmi, všechny jsem je přijal za vlastní. Dosud dávám pozor, aby nevběhl klouček pod auto, a když jdu po chodníku, odhodím střep, vždyť děti pořád běhají bosky jak za našich let.

Říká se, že básníci tvoří. Já si to píšu jenom na papírek.

Detail

knihy

Nákupní košík
Přejít nahoru