Výbor z díla Karla Kapouna (1902–1963) přibližuje básníka, který dokázal z obyčejných věcí vystavět citlivé obrazy života a zároveň vnímat dobu v celé její šíři – od rodné jižní Moravy po ozvěny světových konfliktů a technických proměn světa. Jeho poezie je současně intimní i společenská, zakořeněná v jeho kraji a otevřená do vesmíru.
Rodák z jihomoravských Dubňan, původně učitel a později redaktor brněnského rozhlasu, nacházel v poezii prostor pro záznam krajiny, rodinné i osobní paměti, milostných vztahů i napětí doby. Jeho verše propojují doteky lidové tradice a moravské krajiny s ohlasy technické revoluce a kosmických vizí. Mistrovsky pracuje s konkrétním obrazem, jemnou ironií a melancholickým nadhledem, který dává jeho básním tichou, ale trvalou sílu. Z jeho díla vystupuje hlas básníka, který dokáže být hravý i vážný, smyslový i filozofický.
Součástí výboru jsou i dochované fotografie, výstřižky z novin, kresby, plakáty a dopisy – živé svědectví doby, ve které Kapoun žil a tvořil.
„Kapoun je básník nezvalovsky konkrétní obraznosti. Je v něm básník moravsky brutální a zdravé vnímavosti a smyslovosti. Básník všeobjímající něhy, jež dá ožíti v básni mýdlu, molu, pecce, sirce, všem všedním a šedým věcem života. Kapoun je velmistr metafory a zvláštní něžné filosofie, která se usmívá a nadlehčuje životu křídla.“ – Milan Kundera
„Chtělo by se mně vzpomínat i připomínat. Někde bych se chtěl i omluvit, někde zase ne. Hodnotit? Kdo o to stojí, ani mrtvý ne. Ten teprve ne. Smrt je stručná věc, skoro tečka, důvěrná kamarádka verše. I tato knížka posledních básní, nad kterou se už oči autora nepotěší, která už nebude provázena jeho úzkostí před čtenářem a sebou samým, je tečkou za dílem. Mrtvým se nemá lhát. Chtěl jsem napsat popravdě, jak jsem měl Kapouna rád. S výhradami a moc.“ – Jan Skácel
Recenze a ohlasy: Týden.cz / Pozapomenutý básník se vrací ve výboru o 400 stranách